Tour de Formosa 2012, Tchaiwan

Začátkem listopadu 2012 jsem se zúčastnil třetího ročníku etapového závodu okolo ostrova Tchaj-wan. Etapový závod Tour de Formosa je zorganizovaný po vzoru proslulého Tour de France. Pro neslyšící cyklisty je tento závod velkým svátkem. Tento závod se skládal ze sedmi etap v celkové délce 872km. Poslední etapu se mi podařilo dokončit na 3místě, kdy cíl byl na kopci. Celkově jsem z všech etap skončil na osmém místě. Moje další významné umístění bylo ve druhé etapě, kde jsem získal čtvrté místo a dále páté místo v páté etapě.  Tyto dosažené výsledky jsou v reprezentaci historicky nejúspěšnější na cyklistických etapových závodech pro sluchově postižené.1. listopadu v pozdních odpoledních hodinách jsme přistáli v hlavním městě – Taipei. Pořadatelé nás poté odvezli do hotelu v Keelungu a měli jsme asi dvě hodiny čas na oddych a na jídlo. Pak jsme byli na slavnostním zahájení seznámeni se základními informacemi, pokyny k závodům apod. Proběhlo i losování doprovodných vozidel určené pro jednotlivé státy. Díky skvělému a profesionálnímu přístupu Markéty Spilkové v tlumočení mezinárodního znakového jazyka jsem byl o závodě podrobně seznámen a mohl se tak lépe soustředit na jednotlivé etapy. Do Tour de Formosa se přihlásilo třiadvacet cyklistů z jedenácti států světa. Každý stát zde měl dva až čtyři závodníky. Já a Belgičan jsme byli samotní, takže o to těžší bylo v jednotlivých etapách se prosazovat bez týmové podpoře, takže s Belgičanem jsme si nakonec trochu pomáhali. Celkově byl tento závod velmi dobře organizovaný a dobře zabezpečený po celé délce trati každé etapy. Veškerá doprava na úsecích, kudy projížděl peloton, byla dokonale uzavřena. Dále každodenní stěhování na jiný hotel bylo dobře zvládnuto, dlouho se nečekalo na klíče od pokojů, čili po příjezdu na hotel jsme byli ihned ubytování a mohli se věnovat odpočinku a celkové regeneraci.

1-etapa byla krátká, měřila 38,6 km a vedla z města z Keelungu do Taipei. Začátek trati byl lehce zvlněný, ale posledních 18 km bylo neustálé stoupání a cíl byl na vrcholu kopce ve výšce kolem 900 m. Do cíle jsem dojel skoro vyřízený – myslím si, že jsem ještě nebyl plně aklimatizován a byl jsem ještě unavený z dlouhého letu předchozího dne.

2-etapa v délce 130 km vedla z New Taipei do Taichung. Profil trati byl převážně rovinatý, podél pobřeží a od moře foukal dost silný boční vítr. Závodníci byli tedy během jízdy obezřetnější, aby nedošlo ke zbytečným kolizím, naštěstí se nic nestalo. Do cíle přijel hlavní balík pohromadě a spurtovalo se. Kupodivu se mi podařilo včas zachytit tvrdý nástup předních soupeřů a po dlouhé době jsem si dojel pro čtvrté místo. K třetímu místu moc nechybělo, ale musel jsem se smířit s tím, že nemůžu myslet na takto vysoké umístění s ohledem na letošní jarní nehodu při tréninku.

3-etapa byla velmi náročná už tím, že hned od ranních hodin byly vyšší teploty. Tato etapa vedla z města Taichung do Tainan v délce 167 km a byla rovněž rovinatého charakteru, ale už od prvního kilometru se jelo velmi svižným tempem. Ve druhé polovině této etapy došlo k hromadnému pádu, kterému jsem se naštěstí stihl vyhnout a pokračovat dále. V této etapě jsem prožíval nepříjemnou krizi a dost jsem se trápil. Přibližně třicet kilometrů před cílem jsem musel vystoupit z hlavní skupiny. Naneštěstí po dvou kilometrech došlo k pádu tří závodníků. Na dalších kilometrech došlo k dalším dvěma pádům. Díkybohu jsem se pádům vyhnul a v cíli jsem spurtoval v šestičlenné skupině. Dospurtoval jsem druhý a celkově v této etapě jsem skončil na 11. místě.

4-etapa měřící 169 km byla jedna z nejdelších etap. Profil trati už byl vcelku zvlněný a ke konci závodu byly i menší nepříjemné kopce. Oproti předchozímu dni jsem si v této etapě vedl vcelku dobře. Neustále jsem se držel s nejlepšími cyklisty, jako jsou Francouzi Steeve Touboul, Rémi Girardet (Girardet má velký podíl na celkovém vítězství Touboula), Američané Nicholaus Schreiber s Johnem Klishem(spolu s těmito závodníky jsem občas spolupracoval a mezi sebou pomáhali), Rus Dmitry Rozanov (v některých závodech mu pomáhali kolegové Dmitry Kalinkin nebo Evgeny Prokhorov). V některých chvílích se mi podařilo s těmito závodníky pokusit se jít do úniku. S blížícím se koncem závodu se hlavní pole závodníků zmenšovalo, neboť se jelo velmi ostrým tempem. V cíli nakonec spurtovalo celkem 10 závodníků pohromadě a skončil jsem osmý. Vzhledem k celkové délce závodu jsem v posledních kilometrech dostával křeče a to přesto jsem dostatečně pil a užíval tablety proti křečím, tak bohužel to nestačilo. V cíli jsem se musel smířit, že nohy ve spurtu už nemohly víc zabrat. Ještě však nebyl všemu konec.

5-etapa byla v první polovině kopcovitá. Startovalo se z nejjižnějšího bodu ostrova Tchaj-wan a přes vrcholky jižní části ostrova se podél pobřeží vracelo do severní části. Délka páté etapy byla 123 km a vedla z Pintungu do Taitungu. Neustálý protivítr snižoval rychlostní průměr a pro závodníky to moc příjemné nebylo, proto se v posledních třiceti kilometrech začalo intenzivně závodit. Rus Dmitry Rozanov hlavní skupině unikl. Nevím, o kolik kilometrů byl vpředu, ale neudržel se a ostatní, včetně mě jsme ho dojeli a těsně před cílem spadl až na 10. místo. Já jsem si v posledních kilometrech dostatečně hlídal přední závodníky a v hromadném dojezdu jsem dospurtoval na 5. místě.

6-etapa. Všichni závodnici už byli dost unavení. Sám jsem si už říkal, že dojet tuto etapu v délce 155 km bude pro mě významné. Nakonec se to obrátilo k lepšímu natolik, což zhruba 40 km před cílem unikli čtyři závodníci a já se rozhodl je dojet. V úniku jsem společně se čtyřmi závodníky (Tchaj-wanec Huai Cheng, Novozélanďan Daniel Carruthers, Francouz Rémi Girardet a Američan John Klish) vydrželi 25 km. Potom 15 km před cílem jsme byli při stoupání dojeti zbývajícími závodníky z hlavní skupiny. V závěru stoupání se znovu Francouz spolu s Novozélanďanem od nás odpojili a v dalších kilometrech Francouz nasadil rychlejší tempo a Novozélanďan odpadl, kterého jsme dojeli. Vyhrál tedy Francouz Girardet a po něm do cíle přijel hlavní balík, kde jsem dospurtoval na 8. místě s křečí v nohou. V cíli jsem byl dost vyčerpaný a byl jsem rád, že na programu dalšího dne bylo volno.

8. listopadu bylo volno a přesun k severní části ostrova Tchaj-wan. Cestou byla krátká zastávka u moře, kde několik odvážlivců svádělo zápasy s vlnami, a vykoupali se. Zbylí závodníci si postačili s focením. Další zastávka byla v obchodě s tchaj-wanskými sladkostmi a společný oběd. Sytí jsme pokračovali k národnímu parku Taroko, kde jsme se v krásném údolí prošli. Tento národní park se ve světovém hlasování o nejkrásnější národní park umístil na 10. místě.

Poslední 7-etapa měřila 89km zvlněného profilu. Na závodnících už byla znát únava, že nedrželi pravidelné tempo, či rovnou stopu. Přesto závodníci 40 km před cílem nasadili velmi ostré tempo a neustále taktizovali a zkoušeli vytvářet menší skupinové úniky. Chvílemi to vypadalo, že tuto etapu ani nedojedu. Pak jsem si řekl, že když už jsem vydržel tolik etap, tak to musím dotáhnout do konce. V posledních kilometrech se závod vyvíjel tak dramaticky, že jsem musel pečlivě volit taktiku, aby mi zůstalo dostatek sil na poslední metry před cílem. S taktikou se mi to nakonec podařilo velmi dobře. Před cílem jsem se dostal na správnou pozici a v kopci jsem dospurtoval těsně na třetím místě. V cíli jsem si významně oddechnul, že jsem Tour de Formosa ukončil celý. Navíc z bronzové medaile jsem měl ohromnou radost, neboť jsem o takovém umístění ani nepřemýšlel. Ještě dlouho mě z toho běhal mráz po zádech.