Ve dnech 18. – 20. 1. Jsme se ve lyzesložení Michal Vrána, David Studýnka, Pavel Pastrnek a Jan Diblík zúčastnili běžkařského soustředění v Karlově Studánce. 

 V pátek 18. 1. jsme vyběhli z K. Studánky na Malou Morávku – Hvězda a odtud pokračovali směrem Vrbno pod Pradědem. V lese bohužel nebyla strojově upravená stopa a tak jsme měli ve sjezdech menší problémy. Například mírně trčící kameny protestovaly proti naší jízdě a za pomoci gravitační síly nás stáhly k zemi. Naštěstí do měkkého. Ve Vrbně jsme se snažili najít restauraci a asi po půlhodině chození (Michal na to doplatil puchýři nad patami, z obou stran na obou nohách) jsme našli penzion, kde byly dobré jak ceny, tak jídlo. O pár knedlíků těžší a napití XXL čaje jsme opět vyrazili zpět na Karlovu Studánku. Stopa již byla čerstvě upravená, tak se nám jelo o poznání lépe. Do Studánky jsme přijeli taktak lehce po setmění. Po osprchování a konečně v teplém oblečení jsme vyrazili do Státních léčebných lázní a využili jejich prostředků k dobré regeneraci po náročném tréninku. Následovala večeře a návrat na penzion.

Pár čísel za pátek: čas 3:17:02; 26,6 kilometrů; 728 nastoupaných metrů; 0 zlomených kostí 

V sobotu 19. 1. jsme se po snídani rozhodli nevyužít pohodlí autobusu a na Ovčárnu jsme se vydali po svých. Tam jsme běželi bezmála 2 a půl hodiny, z toho hodinu a něco jsme se museli přepravovat pěšky, což nebyla žádná sranda v běžkařských botách. Stačilo špatně šlápnout a ocitli jsme se po kolena ve sněhu. Michala bohužel trápily nepříjemně bolestivé puchýře a tak kluci museli pořád čekat, čekat a čekat. Po pěšoturistické vložce jsme se vyskytli na sjezdovce nad Ovčárnou. Pavel jako zkušený lyžař sjel v pohodě dolů. My ostatní jsme sjíždění po pár pádech vzdali a šli pěšky. Zase. Na Ovčárně následoval oběd a poté výběh na střechu Moravy – Praděd. Čím výš jsme běželi, tím větší byla mlha, nahoře byla viditelnost slabých 10-20 metrů. Na Pradědu jedna rychlá fotka do týmového alba a zase sjezd dolů, abychom stihli autobus. Ve Studánce jsme opět využili regeneračních procedur místních lázní a šli se vyspat na poslední den.

Čísla za sobotu: čas 4:00:54; 27,2 kilometrů; 1189 nastoupaných metrů; 0 zlomených kostí

 

V neděli 20. 1. jsme se po snídani rozhodli využít pohodlí autobusu na Ovčárnu. Před Ovčárnou se začala vyjasňovat obloha a my věděli, že nahoře bude krásně. Cvakli jsme pár fotek a vyběhli si na Praděd, než tam bude smog, mlha, výpary zpocených běžkařů. Z Pradědu jsme sjeli na Švýcárnu a odtud pokračovali na Červenohorské sedlo. Místy měly kopce sklon přes 20% a nebyl problém zde udělat rychlost 45km/h. Na Červenohorském sedle dáváme poměrně rychlý oběd, protože před námi bylo už jen samé stoupání zpět na Švýcárnu a my chtěli stihnout autobus o půl třetí. Všichni jsme si pořádně mákli a tak jsme ještě na Ovčárně čekali dobrých 30minut.

Čísla za neděli: čas 3:26:41; 30,2 kilometrů; 855 nastoupaných metrů; 0 zlomených kostí

Soustřední na běžkách se dá hodnotit jako velmi vydařené a určitě nás to zase posune o kousek vpřed v růstu výkonnosti směrem k Deaflympiádě.  

Napsal Michal Vrána

Print Friendly, PDF & Email